Duben 2006

Magický úkon

29. dubna 2006 v 20:00 | Roxy |  Magie svíček
-MAGIE SVÍČEK
Pálení svíček je velmi prastarý magický úkon. Keltští kněží používali lojové lampičky nebo louče, případně zapalovali ohně z určitého dřeva. Dnes by to bylo nepohodlné a někdy i nebezpečné.Tyto zdroje nahrazují svíčky.
Magické zaříkávadlo:
Svíčko moci, svíčko síly,
nechť se této noci vyplní má přání.
Sílo, vytékej z plamene této svíčky.
Dej mi, po čem mé srdce touží.
Má slova jsou mocná a zvítězí.
Tak jsem pravila.
Toto kouzlo jest dokonáno.

Jednorožci

29. dubna 2006 v 19:55 | Roxy |  Jednorožci
Jednorožci
Jsou bytosti s bílou srstí, postavou podobni koni. Údajně se vyskytují ve všech lesnatých oblastech severní Evropy. Jsou vybaveni léčivým rohem. Jejich mláďata se rodí se zlatou srstí a až v dospělosti se srst mění do stříbrna a pak do bíla.
Styku s lidmi se jednorožec vyhýbá, má velmi hbité nohy, takže se dá těžko chytit. Jednorožci jsou díky své síle, odvaze a rychlosti považováni za božskou bytost. Jejich roh, zářící zázračná zbraň na čele, je činí neporazitelnými a můžou být poraženi pouze lstí. K tomu je potřeba panny, která se pošle procházet se do oblasti, v níž se jednorožci pohybují. Jakmile ji jednorožec zpozoruje, lehne si pokojně k ní, položí si hlavu do jejího klína a klidně usne. Takto může být snadno přemožen.
Tak se stal jednorožec symbolem čistoty a vyobrazením archanděla Gabriela při lovu na jednorožce-jak je možno vidět na mnoha kobercích a miniaturách-symbolem Mariina neposkvrněného početí Kristova. Jako figura představuje také Kristus sám toho Nejčistšího z Čistých. Roh, žíně a krev jednorožce mají velice účinné kouzelné vlastnosti. Žíně se například vkládají do kouzelnických hůlek, roh je součástí některých lektvarů, krev udrží jakoukoli bytost při životě, i kdyby ji od smrti dělil
pouhý vlásek. Ten, kdo krev požije, však od té chvíle žije jen napůl a v zatracení, neboť zabít jednorožce je velká ohavnost, a tak tohoto způsobu používá pouze ten, kdo už nemá co ztratit.
Kvůli svému rohu je nadále symbolem královského vykonávání soudní pravomoci, protože svým rohem hubí viníky.

Říše snů

28. dubna 2006 v 19:15 | Roxy |  Básničky
Říše snů
Ležíš ve vaně,
nevíš co chceš.
Vůně růží,
pod nima jseš.
Voda zčernala,
slzy už dotekly
Tohle udělala jedině ty.
ty která si věděla co je den,
ty která si v noci chodila ven.
Strach si ráda měla
a na mě si nemyslela.
Bylas ráda když ses bála
bylas ráda když si to udělala.
Odcházíš do říše snů,
nevrátíš se ani za pár dnů.

Foto 8

28. dubna 2006 v 19:00 | Roxy |  Obrázky
Růže bolesti
Magic
Lhostejnost
Tohle je fakt pěknýNěha
Píseň samoty
Zármutek
Vždycký ví co se staneTak sama
Každý ji podstoupí sám
Nešťastná nevěsta
Zbohem
Anděl pokušení
Hmmmm
Láska nás jednou zabije
Čeká na šanci
Srdce puká
Dopis na rozloučenou
Jednou
Tak sama
Jsme propleteni s přírodou

Foto 7

23. dubna 2006 v 10:12 | Roxy |  Obrázky
Někdy to ani nebolí
Někdy můsíme jít jen jednou cestou
Jednou tam budeme všichni
Darkangel
Proč ne?
Strach nás někdy vyřadí ze hry.
Někdy si ani neuvědomíme co děláme
Její mysl ji roztrhala tělo
Kříž
Tak sama
Už ne
Ten kdo ji to udělal, bude jednou potrestán
Všichni ji opustili
Růže a krása
Realita je někdy krutá

Toto napsala moje kamarádka

22. dubna 2006 v 19:51 | Roxy |  Příběhy
LUCY
Hluboký, temný les a uprostřed ves. Lidi tam žili docela spokojeně. Uprostřed vsi na náměstí stál docela starý dům. A v tom domě bydlela stará matka se svou mladinkou dcerou jménem Lucy. Jedné noci se matka vydala na opětovné posezení u sousedky a vždy tam vydrželi nejméně do jedné hodiny ranní. Dívka zůstala doma sama a již v deset hodin si šla lehnout do postele.Kolem jedenácté hodiny se začaly ozývat tupé údery na dveře. Mladou Lucy to hned probudilo a pomalu vstala z postele a šla váhavým krokem ke dveřím. Bála se otočit klíčem a otevřít dveře. ,,Kdo to může být tak pozdě, matka přece má svůj klíč. Ale co když se jí něco stalo.'' Uvažuje v duchu Lucy. Bála se, že se matce něco stalo a proto bez váhání odemkla a otevřela. Za dveřmi nikdo nebyl a proto se Lucy odvážila udělat pár kroků vpřed na ulici. Najednou z úplného bezvětří se zvedl prudký vítr a jen co se Lucy otočila, aby zaběhla zpět do domu, těžké dveře se zabouchly a v zámku zašramotil klíč. Je zamčeno. Vyděšená Lucy neví co dělat a začne utíkat k domu sousedky u které má být matka. Zběsile začne bouchat na vrata domu, ale nikdo ji neotvírá. Běží dál a buší skoro na každé dveře, ale nikdo ji nechce otevřít. Je úplně posedlá a utíká do lesa. Síly ji už pomalu opouštějí, ale stále vytrvává. Když dorazí celá udýchaná na mýtinu, skácí se do trávy a jen těžce vydechuje. Zavírá oči a chce se jí spát. Blíží se půlnoc a Lucy usíná. Najednou ucítí neznámou vůni a má nezapomenutelný pocit, že se nad ní někdo sklání. Pomalu otevře oči a uvidí jen rozmazanou mužskou siluetu. Její oči už zaostřují a poznávají tvář muže, který se k ní pomalu přibližuje a bere její ruku do dlaní. "Znám ho, ale nevím, kdo to je" Pomáhá ji vstát a pomalu ji bere do náruče. Lucy chce vstát a utéct,ale je příliš vysílená a usíná neznámému muži v náruči. Nese ji zpět do vesnice a nikdo není nikoho k vidění. V dálce na kopci se tyčí kostel a neuběhne ani deset minut a muž s Lucy v náručí vchází dovnitř. Položí ji na kamenný oltář a odejde. Lucy se probudí a neví kde je, má strach a úzkost jí svírá srdce, že nemůže skoro dýchat. Vůně svíček a vonných tyčinek ji napoví, že je v kostele.Ale kostel zná jen se spoustou lavic a varhany. Musí být ve sklepě, nebo na půdě. Kolem oltáře na kterém Lucy stále sedí je dokola kruh rozsvícených svíček. Slyší kroky, které se stále přibližují a najednou zhasne svíčka a vedle hned druhá, třetí a čtvrtá. Celý kruh Zhasíná, ale Lucy nikoho nevidí. Už žádná svíčka nesvítí. Je tma. Strašná a děsivá tma. A k tomu ty přibližující se kroky. Lucy křičí "Pomoc" a do očí se jí hrnou slzy, které nejdou zadržet. Někdo ji chytí za ruce a praští sní o oltář. V tu chvíli se svíce v jednu vteřinu opět rozsvítí. Nad Lucy se sklání ten muž, kterého zná, ale neví kdo to je. Svazuje ji ruce a nohy, aby se nemohla bránit. Muž vytáhne z kapsy nůž a zvedne jej nad hlavu. Lucy křičí "ne, prosím, nezabíjej mě." Tajemný muž nedá na její nářky a nůž, který se leskne ve svitu svíček zasune Lucy přímo do srdce. Vše utichne a Lucy se podívá svému vrahu do očí a najednou si vzpomene. Zalapá po dechu a s posledním výdechem vykřikne "Otče"

Foto 6

20. dubna 2006 v 16:52 | Roxy |  Obrázky
Pravda jednou vyjde najevo
Poslední řádky
I andělé mohou zhřešit
Oči, brána do duše
Krásná křídla
Nebojí se ničeho
Nikdo ji nepříjde pomoct
Nikomu už nic neřekne
Má to něco do sebe
V říši snů
Utrpení

Inkvizice

20. dubna 2006 v 11:26 | Roxy |  Čarodějnictví
Inkvizice
Kladivo na čarodějnice, a počátky stíhání
Jako velký začátek honu na čarodějnice odstartovalo vydání pověstné buly Summis desiderantes affectibus roku 1484 papežem Innocencem VIII. V této bule byl kanonicky vymezen pojem čarodějnictví a na základě jí se také vše odehrávalo. Podle ní tedy znamenalo čarodejnictví jev výrazné hereze (pozn.: hereze = tzv. bludařství, církevně vzato názor křesťana odporující jednomu nebo více dogmatům tehdejší společnosti, /dogma = přesně definovaná církevní "pravda"/).
Poté byla roku 1487 vydána dominikána (H. Institoris aj. Sprenger) pověstná kniha Malleus maleficarum, u nás známá pod názvem "Kladivo na čarodějnice", jenž byla velice podrobným rozdělením předcházející buly, stojí v ní, kterak, jak a podle čeho se mohou podezřelé osoby stíhat a zapomenuty nebyly ani soudní procesy s nimi. Netřeba připomínat, že tato kniha vznikla za přispění zvrhlé lidské fantasie, podobně jako plno dalších, podzěji vydaných. Touto knihou se hájili inkvizitoři snad ve všech zemích, jelikož ji považovali za svou "bibli". Z Kladiva na čarodějnice byly poté odvozovány další knihy (např. Guaccio z r. 1608 aj.). Vzorem pro tuto nechvalně známou knihu byl spis Directorium inquisitorum z roku 1376 sepsaná dominikánem N. Eymericem z Gerony.
Byla ustanovena hlavní instituce, jakési centrum inkvizitorů a inkvizice samotné. Říkala si "svatá inkvizice", ustanovená byla už roku 1231 papežem Řehořem IX. Její cíl byl jasný - pronásledovat a trestat tzv. hereticy, neboli kacíře, a její "právo" bylo takřka neomezené, inkvizitoři si přivlastnili doslova právo nad životy ostatních a co hůř, občas byly i uznáváni jako jediná pravda Boží. "Svatá inkvizice" se zpočátku zaměřovala hlavně na vyhlazování kacířských sekt, a byla ustanovena celkově k obraně víry, takže tím pádem nevzbuzovala nedůvěru u občanů. Ta se stejně časem obrátila proti nim. Oběti končily většinou na hranici.
Inkvizice byla poprvé zrušena Napoleonem I až roku 1808, ale o 6 let později ji papež Pius VII ve Francii znovu zavedl. V Čechách byla inkvizice zavedena už roku 1318.
Hlavním důvodem zatýkání bylo tzv. "crimen magiae", neboli zločin magie, kde se předpokládalo, že čarodějnice na základě magických praktik škodily všeobecně ostatním lidem. Jako východiskem zde bylo bráno v úvahu to, že je člověk za pomoci černomagických praktik schopen spojit se s ďáblem, který mu slouží do vypršení paktu. Paktem nazýváme smlouvu mezi oběma stranami. Čarodějnictví a pakt s ďáblem podle všeho patřili neodlučitelně k sobě, a proto se také podle toho jednalo. Zřetel byla brána mimojiné i na některé výroky z bible - např. "Čarodějnice neponecháš na živu" atd, což ještě více utužovalo potřebu se jich zbavovat a vneslo to do podvědomí lidí mnohdy nesprávný obrázek o dané věci.
Už samotné popírání faktu, že čarodějnice existují vedlo k podezření. Kdo se například nechal veřejně slyšet, že popírá to, na čem inkvizice stavěla, už byl v jejích očích pokládán za někoho, kdo jí chce škodit a tudíž za někoho, kdo se čarodějnictví věnuje a snaží se to za těmito výroky skrýt. Boj za správnou věc nenabíral konce.
Boj proti čarodějnicím a kacířům
Mezi první, kteří proti čarodějnictví vystupovali, byl již roku 900 Canon Episcopi, který prohlašoval, že biskupové mají dbát na to, aby jejich věřící nebyli ohrožování temnými silami a nabádal je samotné k boji proti nim bojovali, většinou formou oddanosti církvi. /Což na první pohled trošku bije do očí, aspoň z mého pohledu /.
Čarodějnictví bylo spojováno především s ženami. Někdy se čarodějnicím říkalo strigy.ní za účelem přiznání
Nejprve bylo nucené přiznání samotnou církví zakázáno, ovšem zandlouho se prosadil názor - když to nejde po dobrém, tak to půjde po zlém. Všeobecně inkvizice prohlašovala, že člověk, je-li mučen, v bolestech nedokáže lhát. Tento názor samozřejmě podporovali, neboť se oběti většinou přiznaly, ….. logicky, i když s tím, kvůli čemu jsou mučeny neměly nic společného.
Než toto přišlo a všeobecně bylo mučení za účelem přiznání povolené, tak se to obešlo tzv. ordáliemi. V praxi to znamenalo, že Bůh sám měl posoudit a rozhodnout, zda obžalovaný má s ďáblem něco společného. Tak například - žena obviněná z čarodějnictví byla tedy svázána a položena na vodu. Pokud klesla ke dnu a utopila se, ptoom byla nevinná. Pokud zůstala plavat na hladině (věřilo se totiž, že voda nepřijme nic duchovně nečistého), vylovili ji a šli rovnou ke hranici, kde ji upálili.
Protože byla biskupská církev jako taková v boji proti kacířům nedůsledná, byla pravomoc inkviziční papežem Innocencem IV r. 1248 zčásti přenesena na dominikány, kteří se v boji s tzv. temnými silami osvědčili. Roku 1252 byla inkvizice dominikánům předána docela.
Jak to probíhalo…
Zpočátku byl boj formou aktivního hledání kacířů. Pověřený inkvizitor svolal určitý počet lidí a oznámil jim, aby mu v rozmezí 6-12ti dnů přinesli informace o tom, kde se kdo vyskytuje a co kdo dělá. Tedy byly pověření lidé posláni do terénu a hledali a špehovali.
Byla ovšem také vyhlášena tzv. "lhůta omilostnění", kde do 40ti dnů byly lidé sami vyzváni, aby se daní kacíři dobrovolně přihlásili a zřekli se svých hříchů. Po uplynutí této doby byli kacíři souzeni. Přiznání se obvykle docházelo mučením (neboli torturou). Užívalo se při tom nejrůznějších pomůcek - skřipců, palečnic, "španělských bot", pálení ohněm, nalévání vody do úst (později přešla voda v roztavené olovo), zavěšování viníků za ruce se zátěží atd…………toto všechno záviselo už na fantasii samotných inkvizitorů. Mučení samotné předepsal Innocenc IV a papež Kliment IV ho potvrdil.
Mučení se mohlo opakovat jen třikrát, ale to bylo obcházeno tím, že mohlo trvat neomezeně dlouho a mohlo být přerušováno. Tedy inkvizitoři sami neřekly, že se končí, ale že se mučení odkládá na neurčito. Museli být na místě nejméně dva svědci, obažalovaný neměl právo znát jejich jména, kteří vše dosvědčovali (samozřejmě zde hrálo logicky velkou roli úplatkářství).
Další metodou usvědčování bylo samotné udávání mezi jednotlivými čarodějnicemi, tedy že jedna řekla, že tu druhou viděla na sabatu. Po přiznání šli oběti ihned k upálení (podle svých hříchů na pomalém nebo prudkém ohni). odezření….
Podezřelá byla například osoba, která nechodila pravidelně do kostela, nebo naopak, chodil-li tam dotyčný až příliš pravidelně - už i to bylo podezřelé, dále byla (beze srandy) podezřelá starší žena, která žila sama a měla doma pověstného černého kocoura, a tak dál. Opravdu takovýchto "znaků" byla spousta. Mnohdykrát končili na hranici i sami inkvizitoři - jelikož byli udáni. ůběh přiznání….
Celkově když byla oběť přivedena před inkvizici a měla se doznat, vypadalo to následovně - nejprve byla zastrašována ukázkou mučících nástrojů. Pokud se nepřiznala, bylo jí domlouváno, a pokud se ani tehdy nepřiznala, nastalo samotné mučení. Co je zajímavé - během mučení nepadaly žádné slovní narážky a dokonce to i vypadalo, že je oběti samotné inkvizice líto. Během mučení jí bylo předčítáno z bible a obvykle vlídným hlasem kněze domlouváno./dle mého to mělo psychologický podtext/.
Téměř všichni mučení se přiznali ke všemu, co od nich inkvizitoři chtěli slyšet. Obvyklé bylo i to, že se na těle dotyčného hledlo nějakých podezřelých znamének, bylo za pomoci bodátek vyhledáváno necitlivé místo, protože se věřilo, že právě z tohoto podezřelého místa je vysávána krev nějakým démonem. Takovýmto místům se říkalo všeobecně "ďábelské pečeti".
Mnohdy byly nabádány samotné děti k tomu, aby šli a udávaly, neboť se všeobecně věřilo, že dítě nedokáže lhát. Pokud tedy nějaké dítě na někoho ukázalo (na popud svých rodičů většinou), daná osoba měla pramalou šanci na svou obhajobu.
Další zajíavostí bylo například to, že pokud byla oběť zproštěna obvinění (vykoupila se, nebo i jinak), ještě to neznamenalo, že inkvizičnímu procesu unikla - daný člověk totiž musel každý den chodit "od snídaně do oběda a od oběda do večeře" k vratům inkvizičích domů, a tam musel vždy celý den stát, a čekat, kdyby náhodou proti němu bylo nalezeno nějaké obvinění. Dále byl propuštěný nabádán, aby v případě, že bude mít sebemenší černé myšlenky, se šel hned udat… /jak nelogické /.
Hlavním proviněním bylo tzv. rouhání, neboli zříkání se Boha samotného.
U nás probíhalo nejvíce procesů v Losinách na Šumpersku za aktivní účasti vyšetřovatele J.F.Bobliga, který toto rozšiřoval převážně kvůli své ziskuchtivosti, a připravil o život celou stovku nevinných lidí, mimojiné i šumperského děkana a kněze.

Duševní prokletí

20. dubna 2006 v 11:04 | Roxy |  Vampirismus
Duševní Prokletí
Lidství... co je to vlastně pro Upíra? Co to znamená pro bytost takřka nesmrtelnou a nesmírně mocnou? Každý vám odpoví že nic. Avšak pouze schovává bolestnou pravdu.
Lidství nebo lidskost hrají v životě Upíra nesmírnou roli. Ačkoli si to neuvědomuje, podléhá těmto vlastnostem více než by si byl kdy ochoten připustit.
Když se se zrodí nový Upír, není jako lidské mládě. Je to člověk jemuž byl dán ohromný dar. Dar moci a nesmrtelnosti, lépe řečeno dlouhověkosti... Nový upír zůstává tím samým člověkem jako předtím, pouze cosi uvnitř se pomalu začíná měnit, cosi uvnitř pomalu odumírá. Nejčastěji tato změna začíná při prvním krmení, lovu. Hladové Upíří mládě, prázdné a šílené poprvé zabíjí. Zabíjí cokoli co je v dosahu, ať je to krysa, bezdomovec nebo vlastní žena. Touha po krvi je silnější. Nasytí se a upadne do spánku. Poté ale přijde ráno, kdy se probudí v kaluži krve, objímajíc milovanou bytost nebo mršinu zvířete a poprvé okusí temnou stranu své nově nabyté moci. Pokud je Upírovým cílem nějaká milovaná osoba nebo přítel, promění se často jeho žal ve vztek a další vraždění. Upír je polapen. Zdrcen svými činy, odmítá svou identitu a bezhlavě se pouští do nebezpečenství. Obviňuje celý okolní svět. Jak ostatní smrtelníky, tak i svého "Otce". Ale především obviňuje sebe. Podaří li se mu přežít první týden, poprvé navazuje styky s okolní upíří komunitou. Není li v okolí žádná, netuší nic o své podstatě, běsní a je lapen a zabit nebo se sám zabije aby ochránil své okolí. Mocní Upíři často žertem tvoří mladé a sledují jejich strmý a hrůzný zánik. V hloubi duše však vidí sami sebe...
Poté co se mladý upír dostane mezi ostatní, jeho nenasytnost a touha jsou mu vysvětleny. Zapojí se do normálního života a přijme návyky krmení. Užívá si svou moc a odlišnost od lidí. Když v tom mu osud uštědří další ránu. Stane se tak po několika desítkách let. Upír nestárne jako ostatní ale i přesto se snaží stýkat nebo sledovat svou původní lidskou rodinu. Ovšem jeho rodina stárne. Rodiče umírají, milá zdrcená ztrátou bere si jiného, děti rostou a umírají, jejich děti také, rod zaniká. To vše Upír sleduje bez jakékoli možnosti pomoci. Protože pomůže-li, vystavuje se nebezpečí odhalení a rychlé smrti.
Stále si však udržuje lidskou morálku. Tedy se alespoň snaží. Těžce nese zabíjení lidí pro potravu, vraždám se vyhýbá, vysává napůl. Někteří Upíři se dokonce živí jen zvířecí krví. Avšak přijde den kdy Upír své zásady poruší. Stane se tak po roce nebo po pěti staletích, avšak stane se tak. Maktub. Nejprve hořce lituje svého činu, ale zhřeší znovu. A znovu. Postupně ospravedlní občasné zabití jako vykonání potřeby nad nižšími lidmi. Nad podřazenou rasou. Zabíjí stále častěji a zuřivěji. zabíjení se mu stane přirozeností. Někdy se stává že takovýto Upír stále dodržuje svůj kodex cti, bývá to však výjimka. Upír se propadá do kolotoče politiky, džihádu a krmení. Uspokojuje svou potřebu stále častěji a naléhavěji. Lidé jsou již pouhými figurkami v jeho hře. Znamenají čísla a fakta. Počítá s nimi jako s vojskem na papíře. " Kolik si mohu dovolit nechat padnout v této bitvě...? " Manipuluje s rodinami, městy a národy aby zvýhodnil své postavení a svou moc. Řím proti Kartágu, Athény proti Spartě, Španělé proti Angličanům... Vše je jen hra. Takovýto upír je již velmi stár ( věk mezi 500 a 1200 léty) a jakékoli lidství mizí. Zůstávají jen zvyky a potěšení. Moc. Touha.
Následuje dlouhá a krutá smrt. Finální smrt nesmrtelné bytosti. Pomalu degeneruje, stále více spoléhá na svůj zvířecí instinkt. je nebezpečný, bestiální, na vrcholu. Avšak prohrává válku se svou duší. Je pohlcen zuřivostí a bestiálností a musí být usmrcen...
Někdy však smrt přijde náhle. Stává se tak pokud Upír uvěří v návrat ke starým tradicím, ve své vlastní lidství. Na krátkou dobu se mu podaří žít a nebýt zvířetem, chovat se jako člověk. Avšak tím nesílí. Pouze oslabuje svou mysl a náhle se cosi mnění a je pozřen svými vlastními instinkty. Takovýto Upír je pro společnost krajně nebezpečný, protože změna přijde náhle a je o to zuřivější. Upír bývá usmrcen.
Prokletí porazilo Upíra.
Existují však záznamy o jedincích kteří vydrželi po tisíce let a nejeví známky degenerace. Říká se že došli do stádia Golcondy, kdy Upír nalézá vnitřní mír a uspokojení. Nevím zda se jedná o fakta nebo mýty, snad je v tom má naděje... ne nesmím už věřit ... jsem proklet ...
* Zde písmo náhle končí a zbytek knihy je nepopsán*

Rčení starých upírů v latině

20. dubna 2006 v 11:01 | Roxy |  Vampirismus
Rčení starých upírů v latině
Tento text obsahuje řadu rčení starých upírů v Latinském jazyce. Jazyce mudrců a učenců na Brujahově rodném světě. Ve světě ..nás temných
Starobylá Filosofie
Sine Pyramide nihil sumus-- Bez Pyramidy jsme ničím.
Vim Pyramidis in saxibus quadratis --Síla Pyramidy je v jednotlivých kamenech.
Pyramidis tenet sanguine, sed ratio quoque-- Pyramidu drží pohromadě jak krev tak rozum.
Hodie animi nostri, postridie orbis.-- Dnes naše duše, zítra celý svět.
Mors principium est --Smrt je teprve počátek.
Scientia non est potentia, quae prologum potentia solidum est.-- Vědění není moc, ale jen předehra k moci.
Facies quatro Pyramidis sunt: Velle, Noscere, Audere et Tacere. --Čtyři strany Pyramidy jsou: Přát si, Vědět, Odvážit se a Mlčet.
Ne invoces expellere non possis --Nevyzívej co nemůžeš zvládnout.
Sub Pyramidis umbra sumus --Stojíme ve stínu (ochraně) Pyramidy.
Nox praesidium nostri --Noc je naší ochranou.
Starobylá Slova
Noctuabundus --Stvoření noci, Noční poutník
Natus Cainum-- Dítě Kainovo
Sanguis-- Krev
Vitae-- Život (nebo Krev ve slovníku upírů).
Vis --Síla , energie
Cruor Prolitá --(stracená) Krev
Sanguis malus --Zlá Krev
Sanguinis vinculum-- Pouto Krve
Ultio sanguinus cujus --Pomsta Krve
Arcanum Arcanissimum --Tajemství všech tajemství
Starobylá Rčení
Frontis nulla fides --Nedůvěřuj vzhledu.
Bestiae sumus, ut non bestiae simus-- Jsme zvířaty, aby jsme se zvířaty nestali.
Scientia est potentia --Vědění je moc.
Exercitato Artem Parat ---Cvik tvoří dovednost.
Sunt pueri pueri, pueri puerilia tractant --Děti jsou děti a dělají dětské věci.
Labor improbus omnia vincit --Velká práce předčí vše.
Quid vesper ferat, incertum est --Co večer přinese je nejisté.
Non est discipulus super magistrum nec servus super dominum. --Učeň nepřesahuje svého učitele, stejně jako otrok nepřesahuje svého pána.
Mundus vult decipi, ergo decepiatur --Svět chce být obelháván, tak je obelháván.
Omne ignotum pro magnifico est --Vše neznámé vypadá úžasně.
Repetitio est mater studiorum --Opakování je matkou moudrosti.
Cavendi nulla est dimittenda occasio --Žádná chvíle k ostražitosti nesmí být přehlížena.
In re dubia melius est verbis edicti serviri --V nejistých chvílích je nejlepší řídit se rozkazy.
Pretium Scientiae. --Cena za moudrost.
Scientia ultima stat pretio ultime --Velká moudrost stojí velké oběti.
Carpe noctem!-- Zmocni se noci!
Fiat ignem. --Nechť je oheň.
Scribit, fiet ---Je tak jak je psáno.
Sanguis vitam est-- Krev je život.
Sanguis est vim --Krev je síla.
Vitae animum nobis est Krev je tvá duše.
Sanguis est ignem et aquam.-- Krev je oheň a voda.
Nomen est. --Res non est. Jméno je, věc není.
Nunc nox, mox lux --Teď je noc a náhle je den.

Foto 5

19. dubna 2006 v 20:03 | Roxy |  Obrázky
Noangel
.......
Je krásná
Odcházím do říše snů
Pořád nepřicházíJednou si vzpomeneSlyší ozvěnu svého srdce ve vodě
Kdy .....
Tak sama
Vždycky si bude dělat co bude chtít
Nikdy se neodváží skočiSorry...
Vždycky počká
Tak sama a opuštěná
Nebe pláče s níTakhle to nemělo končit
Motýl je krásné stvoření
Okus
Zůstanu s tebou
Dívej se
Samota
Nikdy....
Láska bolí
Víla zloby
Zůstala sama

Panenka woo-doo

19. dubna 2006 v 19:39 | Roxy |  Magie
Nejdřívě bych chtěla upozornit, že to co provedete ostatním se vám jednou vrátí.
Woo-doo není žádná legrace a ten kdo si z toho dělá legraci, ať si to radči ani nečte.
Čarovné WOO-DOO svou mocí a mnohými tajemstvími se od dávných dob vepsalo do podvědomí většiny lidí jako specifický druh černé magie. Ano, je to tak... opravdu onou velmi mocnou magií je... Většina lidí je ale mylného názoru, že jde pouze o výsadu několika málo černošských sekt, což není ani v nejmenším pravda. Po celém světě je plno vyznavačů tohoto tajemného obřadu… Takže - nebudu zdržovat zbytečnými popisy - a zde je onen slíbený první z mnoha návodů:
Napřed je třeba vytvořit malou postavičku
Nejlépe je ulomit zelené větévky - zelené proto, že je v nich ještě živá míza. A - jak budou postupně pak sesychat, sesychat bude i tvá oběť… Připrav si dále černý bavlněný hadřík, který natrhej na pět částí. Z jedné utvoříš kouličku - hlavu, do které vložíš první klacík - krk, trup. Černou nití pak omotáš kolem krku. Motej proti směru hodinových ručiček. Pak přiložíš další klacík křížem - a omotáváním kolem vytvoříš ruce a tělo. Ze dvou posledních, které budou přiloženy podél trupu - tak, aby větvička "trupová" byla uprostřed - přimotáním a omotáním vytvoříš nohy. Dbej však na to, aby "ruce" ani "chodidla" nebyly zakončeny látkou - ať nic nebrání jeho životní síle v úniku…
A nyní přichází první kouzlo:
Čím víc "něčeho" přímo z obmýšleného či jen od něho - v loutce alespoň částí bude přítomno, tím lépe. Jistě nemusím mnoho napovídat…(vlas, kousek nehtu... cokoliv). To "cosi" položte na malý kousek papíru, zabal a na plochém kameni spal. Získaným popelem pak zasypeš později vytvořené "rány". Ale i když nebudeš nic mít, věř, že i tvé myšlenky, cílené na dotyčnou osobu, mají své vydatné kouzlo. Nyní hotovou loutku zabal do čistého bílého plátna, ulož do tmavého kouta a počkej na noc. Dobré je připravit si ještě proutěný věnec (upletený z tenkých větviček), který pak dáš kolem figurky. Vytvoří se jím kruh, ve kterém všechny své magické síly spoutáš a nasměruješ jen a jen do jednoho určitého místa.
Před samotným obřadem musíš mít připraveno ještě následující:
Jednu čistou, ještě nepoužitou svíci - nejlépe je černá. Nemáš-li černou, zabal ji alespoň do poloviny do černého papíru; dále potřebuješ kus plochého dřeva - (v žádném případě nic umělého!) nebo větší plochý kámen. Ten lze nahradit dlažbou. Na to pak položíš onen věnec z proutí, doprostřed něj polož loutku a zapal svíci.
Pak vezmi něco ostrého - jehlu, špendlík… a zvolna vbodni - buď přímo do části těla, kam směřuješ své přání ohledně jeho trápení, nebo jen symbolicky do srdce, do hlavy.
A přitom opakuj: "aby tě srdce bolelo (stejně jako mě)… aby tvoje hlava byla plná trápení…(stejně jako má)" Pak každou ránu zasyp oním připraveným popelem a navrch zakápni voskem ze svíce - aby tvůj zásah byl opravdu jištěn. Při každém vbodnutí opakuj zaklínadlo.
Nakonec loutku opatrně znovu zaviň do onoho plátna a ulož zpět do kouta; ale musí to být někde, kde ji nikdo nenajde. Počet bodnutí - případně vbodnutých jehel - není omezen, můžeš postupně přidávat… Vždy však za noci, svitu oné svíce a s oněmi zaklínadly. Postup můžeš opakovat po dobu jednoho týdne. Do deseti dnů by se tvé oběti mělo přitížit…

Lexikon magických pojmů

19. dubna 2006 v 8:24 | Roxy |  Magie
Akáša:
Bývá někdy nazývána pátým živlem. Je to všudy přítomná síla prostupující celý vesmír, energie, ze které vznikly živly.
Amulet:
Je magický předmět, který Tě před něčím chrání (smůlou, kletbami, černou magií apod.).
Astrál:
Klíčový pojem okultismu, vyjadřuje v pozemském světě termín, který označuje skrytou dimenzi světa. V astrálu se preformuje, uchovává, ale taky odráží všechno psychofyzické dění pozemského světa.
Astrální kronika života:
Život lidí a jejich přání (psychofyzických forem) se promítá do astrálu a tvoří zde pověstnou "astrální kroniku života," z níž nadané osoby umí číst minulost, přítomnost i budoucnost.
Astrální projekce:
Oddělení vědomí od hmotného těla a jeho libovolné přemísťování.
Athame:
Magický nůž - v mnoha případech zastupuje kouzelnou hůlku, při svěcení se na něj nožem Burinem ryje symbol nebo znak majitel - toho, kdo bude Athame využívat pro magické účely a rituály.
Boleen:
Srp na bylinky, nepoužívá se na nic jiného!
Burin:
Rytecký nůž - rydlo, které se používá k vyznačení nápisů, symbolů, okultního znaku na magické předměty (svíce, magické nástroje apod.)
Caduceus:
Též Merkurova nebo Hermova hůl. Symbol, který tvoří dva hadi obtáčející hůl směrem vzhůru. Znamená jednotu protikladů a plodnost. Tvořivost vyplývá z rozporů a vede k jednotě (rovnováze).
Čarodějnice:
Ta, která praktikuje magii (obvykle přírodní), tedy čarování. Může být dobrá nebo zlá. Někdy se dobrým říká čarodějka (praktikuje "bílou" magii) a zlým čarodějnice (praktikuje "černou" magii). Toto rozlišení, ale není opodstatněné, znám hodně dobrých čarodějnic. . . Analogicky to platí i pro čaroděje.
Čarování:
Rituální praktiky čarodějnic. Jedná se o magii a to především o tu, která využívá osobní energii ve spojení s energií země. Viz také Kouzlo.
Démon:
Slovo pochází původně z řečtiny a znamená osud. Démoni jsou bytosti nadané určitými schopnosti. Ztotožnění se s "zlými silami" došlo později až v katolické teologii. Ve středověku vnikla celá nauka - démonologie. Byli to různí nejen padlí andělé, ďáblovi pomocníci, ale i démoni živlů, duše zemřelých lidí, strážní andělé (opravdu sem patří).
Divinace:
Magické umění spočívající v odhalování neznáma prostřednictvím interpretace zdánlivě nahodilých úkazů a symbolů. Používají se k tomu například mraky, plameny, Tarotové karty apod.
Druid:
Slovo je odvozeno z keltštiny a znamená "velmi učený". Druidové byli keltští kněží, přestavitelé velmi starého a vysoce esoterního náboženského kultu. Druidové uctívali mužské a ženské náboženství (Velkého Otce a Velkou Matku). Posvátnými rostlinami druidů jsou dub a jmelí.
Egregor:
Je astrální reprezentace kolektivní mysli a funguje jako více či méně silná astrální bytost... Je odrazem toho, co je společné lidským myslím, vyjadřuje zvláštní astrální útvar, který je vytvářený skupinovými představami, ideami, pocity. Jako bytost se egregor udržuje tím, že je nasycován vírou, imaginací, činy, které mají vztah k obsahu, především je sycen mocnými kulty či rituály.
Elementál:
Vývojově nižší druh astrálních bytostí, takzvané larvy. Paracelsus prohlásil, že je plodí především prolitá krev a semeno, ale mohou to být i indukované útvary individuálními hnutími lidské mysli (energetický program černého mága, čili černokněžníka).
Elementár:
Duchové, přírodní duchové, duchové živlů. Jsou to bytosti tvořené jedním živlem. Máme 4 skupiny:
Gnómové, skřítkové - duchové země.
Salamandři - duchové ohně.
Sylfové (lesní duchové), Elfové, víly - duchové vzduchu.
Undiny, nymfy, rusalky - duchové vody.
Filipojakubská noc:
Jinak také zvaná Valpuržina noc, která trvá z 30. dubna na 1. května známá jako noc čarodějnic. O této noci se shromažďují čarodějnice a čarodějové na sabatu. Noc je mimořádně příznivá pro navazování kontaktů s démonickými silami. O půlnoci rozkvétá v hlubokých lesích "zlaté kapradí", které mimo jiné propůjčuje schopnost jasnozření a také otevírá cestu k pokladu.
Grimoár:
Název pro čarodějnou knihu, resp. magickou knihu, která podává návody k magické praxi. Jsou zde návody od předpisů ke zhotovování magických přípravků pro léčení až po předpisy pro vyvolávání duchů.
Grounding:
Spojení se zemí. Proces dočasného vypnutí "jasnozřivosti" a přeorientování vědomí na hmotný svět.
Hierofant:
Označení osoby s nejvyšším stupněm zasvěcení, obvykle velekněze příslušeného kultu. Termín je z řečtiny a znamená někoho, " kdo osvětluje posvátné věci".
I - Ting:
Kniha proměn, jedno z nejvýznamnějších děl čínského esoterismu. Je to kniha, která se používá k věštění. Kniha obsahuje 64 hexagramů, které činí věštbu. Hexagram (6 čar vodorovně nad sebou) se skládá ze 2 trigramů. Trigram získáme pomocí házení 3 mincí nebo pomocí byliny řebříčku.
Kletba:
Vědomé nasměrování negativní energie (přání) na nějakou osobu, místo nebo věc. Forma magického útoku.
Kouzlo:
Magický rituál zahrnující mluvená slova a vizualizaci. Viz také zaříkání.
Lektvar:
Kouzelný nápoj připravený obvykle z bylinek, vody a zaříkání nebo zaklínadla.
Magie:
Přesun přírodních energií (jako např. osobní energie) za účelem dosažení nějaké změny. Magie je praxí, při které tuto energii probudíme a akumulujeme. Prostřednictvím slov a vizualizace jí dáme cíl a poté uvolníme, aby splnila to, co potřebujeme.
Ma Kheru:
Bylo pojímáno jako nesmírně uznávaný stav bytí ve starém Egyptě. Překlad slova je Slovo Pravdy. Principem je, že každé vyřčené slovo se stane skutečností, pravdou. Nejznámější příklad Ma Kheru je v Bibli; Bůh řekl: " Budiž světlo" a bylo... slovo se stalo pravdou.
Očarování:
viz Uhranutí
Pentagram:
Pěticípá hvězda tvořená tak, aby jeden z hrotů směřoval směrem vzhůru (rozpažený a rozkročený člověk). V magii se používá k ochraně už přinejmenším 2000 let. Pentagram je amulet. Někdy je považován za symbol satanismu. Satanisti ho obracejí špičkou dolů a mění ho tím na talisman ( hlava kozla).
Pentakl:
pomůcka magie sestávajcí se z kotouče, na němž je znázorněna pěticípá hvězda (pentagram).
Rituál:
Obřad, určitá forma pohybu, manipulace s předměty nebo vnitřních pochodů s cílem dosáhnout určitých konkrétních výsledků.
Talisman:
Je magický předmět, který Ti něco přináší (štěstí, peníze apod.).
Uhranutí:
Základní akt černé magie. Je buď projekcí lásky nebo častěji nenávisti. Očarování (uhranutí) je způsob, jakým se magicky realizuje vztah lásky nebo nenávisti, protože nemohl být realizován přirozenou cestou. Je to forma nižší kletby.
Vizualizace:
Proces vytváření vnitřních obrazů a představ. Vizualizace se využívá k nasměrování osobní energie a jiných forem energie k různým účelům.
Wicca:
Současné polyteistické (uznává více bohů než jednoho, lépe řečeno Boha a Bohyni) se spirituálními kořeny v nejranějších projevech úcty k přírodě jakožto materializaci božského principu.
Zaklínadlo:
Magický rituál sloužící k přivolání, poutání, odesílání, případně zahánění astrálních bytostí a živlů.
1. zaklínáním světem elementárním (živly, věcmi, bylinami, zvířaty)
2. zaklínáním světem duchovním a božským (svátostmi, božími jmény, démony)
Zaříkání:
V podstatě je to kouzlo. Slova pronášená při výrobě magického předmětu, lektvaru, léčení nemocí apod. V tomto případě nedochází k dovolávání se jiných bytostí nebo živlů.

Kamarádství nepřežije všechno

18. dubna 2006 v 19:15 | Roxy |  Příběhy
Kamarádství nepřežije všechno
Byla to jejich kamarádka, ale něco se změnilo.Nebyla jako dřív.Někdo ji pomohl se změnit.Věděla že si má vybrat, ale nevěděla co.Měla chuť ji chytnou za vlasy a začít ji ubližovat.Myslíte že by to neudělala?Právě že by ji to působilo obrovskou radost ji ublížit.Zapletla se s lidmi, které neměla nikdy poznat.Musí se rozhodnout.Po pár minutách váhání v té uličce a pak řekla ano.Stáli tam před ní dva mladí muži a dívali se na ni pohledem nadřazenosti.Jednoho chytla za ruku a přitáhla si ho k tělu.Chytla ho za vlasy a dala mu pusu.Začal se smát a ona začala cítit ten pocit nesmrtelnosti.Bylo ji jedno co bude cítit, co udělá, nebo co se stane.Ani si to neuvědomila a už seděla v autě a mířila do domu na kopci.Těšila se, ale přitom se bála co ji tam bude čekat.Už tam byli.Vystoupila z auta a čekala na ty muže až vyjdou.Nemusela čekat dlouho.Když se začaly otevírat dveře vyšly z nich dvě holky.Zastavily se na schodek a divně si ji prohlížely.Po pár vteřinách začaly scházet ze schodů rovnou k ní.Měly na sobě obě černé šaty a obě byly blondýnky.Vzali ji za ruku a vedli ji po schodech nahoru do toho temného baráku, ze kterého by vám běhal mráz po zádech.Když se za ni zavřely dveře, tak tam byly pochodně a žádné lustry. Když se otočila už za ni nebyly ty blondýnky, vlastně tam nebyl nikdo.Rozhodla se jít dál, nejdřív vešla do jídelny, potom do nějaké ložnice.Další dveře vedly do krásného pokoje a na posteli ležely krásné šaty.Přišla k nim a nemohla odolat si je nevyzkoušet.Přešla k zrcadlu a nemohla se na sebe vynadívat.Něco zaslechla.Někdo ťuká na dveře a ptá se ji jestli je už připravena.Přejde k nim a otevírá je.Stojí tam nádherný muž v saku a v ruce drží černou růži.Neví co má říct a tak jenom přijme tu růži a dívá se mu pořád do oči.Šlechetně ji nabídne ruku a chytne ji a jdou spolu tou chodbou.Na konci chodby slyší nějaký rámus.Když se otevřou dveře vidí stoly a u nich usazené lidi.Vejde mezi ně a oni ji začnou tleskat.Neví co to znamená, ale ten obdiv se ji líbí.Jeden muž k ní přišel a vyzval ji k tanci.Nemohla odmítnout v tu chvíli se na ni všichni dívali.Když s ním tancovala byla jako v sedmém nebi a nevěděla co má dělat a říkat.Chtěla se ho zeptat na jméno,ale místo toho dostala vřelí polibek.Když dohrála hudba muž se uklonil a řekl ji že už musejí vyrazit.Ptala se ho kam, ale muž ji nic neřekl.Sešli po schodech a nastoupili do černého auta.Byla už noc a měsíc nádherně zářil.Po pár desítek minut se auto zastavilo u jednoho parčíku, kde zrovna viděla jít svoji kamarádku, která ji ublížila.Ptala se co to má znamenat, ale nikdo ji neodpovídal.Vyšla z auta a muž za ní.Dal ji do ruky nůž a řekl ji že pokud se chce stát jednou z nich tak musí zabít svoji bývalou kamarádku.Cítila se nepřemožitelná, tak mu vzala nůž z ruky a vydala se na procházku do parku.Srdce ji bušilo tak nahlas že se bála že ji někdo uslyší.Schovala se za strom a čekala až kolem ni bude procházet, po pár vteřinách šla právě kolem ni.Buďto teď nebo nikdy.Vyskočila ze křoví a svalila ji na zem.Přiložila ji nůž ke krku smála se. Chvíli se ji dívala do očí pak chtěla říznout, ale něco ji v tom bránilo.Nemohla to udělat.Vstala a dívala se na ni svýma zelenýma očima.Bývalá kamarádka vstala a dívala se na ni s očima plnýma strachu.Muž v saku přiběhl a vytáhl ze saka pistoli.Řekl ji že pokud ji nezabije že to udělá on sám.Nebyla schopna ji zabít, i když věděla že ji buď zabije on nebo ona ji.Muž namířil pistoli na kamarádku a vystřelil.Nevěděla co se děje, ale ta kulka co právě mířila její kamarádce na hruď se pohybovala šíleně pomalu. Rychle si uvědomila že může zabránit tomu aby její kamarádka zemřela.Stoupla sipřed ni a nechala se zasáhnout kulkou přímo do plic.Skácela se k zemi a cítila obrovskou bolest, ale zabránila tomu aby umřela ona.Muž se rozeběhl a nastoupil do auta a odjel.Ona pořád byla na zemi a cítila že ji duše opouští.Sklonila se nad ni Monika a začala brečet.Nedokázala ji ale odpustit to co ji udělala.Odvrátila od ni oči a Moniky slzy padali na její hruď.Zavřela oči a přestala dýchat.Nevěděla co bude dál, ale věděla že bude bloudit po světě dokud nebude schopna odpustit Monice.Odpustit Monice to, že ji tak dlouho ubližovala a třísnila.

Věčná láska

17. dubna 2006 v 21:13 | Roxy |  Příběhy
Věčná láska
Byla noc a ona pořád bloudila v zahradách, kde slyšela jenom zpěv nočních ptáků.Nebe bylo zatažené a foukal vítr, ale ona se nebála těšila se.Říkalo se že ty zahrady jsou prokleté, kdo do nich vstoupí, vrátí se jiný.Ta touha ji hnala pořád kupředu. Šla a přitom cítila, jak ji někdo našeptává ať jde dál a ona ho poslouchala.Dostala se doprostřed zahrady a tam byla uprostřed lavička a všude kolem sebe měla růže.Šla k té lavičce a měsíc ji začal pomalu svítit na cestu.Po cestě si utrhla jednu růži, ale píchla se o trn.Začalo to trochu krvácet, tak si to obvázala kapesníčkem, který měla schovaný v šatech.Začal foukat vítr a ona cítila že se k ní něco zezadu přibližuje, ale nebyla schopna se pohnou.Jenom vyčkávala co se bude dít dál.Někdo se ji dotkl vlasů a ona se malinko zachvěla.Přiklonil se k ní a řekl že se jmenuje Viktor a že se nemá čeho bát.Pomalu se přiblížil k jejímu krku, a pak už ucítila jenom malé štípnutí a v tu chvíli omdlela.Probudila se až v místnosti, kde byl krb a židle.Viděla rozmazaně tak si sedla na postel, ale na té židli někdo seděl. Celá se rozklepala a ta osoba k ní šla a položila ji zpátky do postele a řekla ji ať odpočívá že je ještě hodně vysláblá.Poslechla, ale předtím než usnula se ho zeptala jestli se jmenuje Viktor.Muž zakýval hlavou že ano a znovu usnula.Musela spát několik hodin, byla tak unavená že nebyla schopna vstát.Po několika dní se probrala, ale nikdo v místnosti nebyl.Pomalu vstávala až se postavila na nohy a přehodila si přes sebe kabát a šla se podívat kde to vlastně je.Procházela chodbou, kde byly černé záclony a svítili tam pochodně.Prošla celou chodbu, až byla na konci u dřevěných dveří.Slyšela smích a hlukot.Vzala za kliku a pomalu začala otvírat dveře.
Koukla malinkou dírkou co se tam děje, ale to co viděla ji nahnalo hrůzu.Byly tam dvě ženy a jedna druhé řízla do zápěstí a pak si sály krev.Chvíli tam stála a nebyla schopna se pohnou, až za sebou uslyšela kroky a celá ztuhla hrůzou.Pomalu se otáčela a její hnědé oči spatřili muže, uvědomila si že je to Viktor.On udělal krok k ní, ale ona udělala krok nazpátek.Prosila ho ať se k ní nepřibližuje.Koukala na něj a její černé vlasy ji pročesával vítr, který proudil z okna a záclony začaly vlát jejímu neštěstí.Stála zády ke dveřím a hluk za nimi ustal.Neuvědomila si to ale.Začala couvat dozadu a zničehonic se prudce otevřeli dveře a jedna žena ji chytla za vlasy a strhla ji k zemi a řvala na ni že ji nemá právo brát Viktora.Viktor se rozeběhl k té blondýnce a ona se lekla a oči ji zrudly.Celá vyděšená k smrti rychle vstala a koukala se jak Viktor blondýnku taká za vlasy a říkal jí že na tohle nemá právo, ale ona se mu jenom tupě smála do obličeje.Nemohla to vydržet koukat se nato jak se tam Viktor hádá s tou blondýnou, tak se otočila a vší rychlostí začala utíkat pryč od nich.Proběhla na konec chodby a zabočila doprava do síně, kde vysel obraz nějakého muže.Zastavila se u něj a nemohla od něj odtrhnout oči.Neuvědomovala si že je v síni.Pořád koukala na ten obraz, až uslyšela jak někdo běží ze schodů a v tu chvíli se vzpamatovala, ale při pohledu na Viktora se skácela k zemi a začala sebou házet na všechny strany a přitom křičela.Bylo to jako by se ji do hlavy dostali nějaké vzpomínky, které nepatřili ji. Viděla tam ženu, která ji byla podobná, až k nerozeznání, byli v kostele a vedle ni stál Viktor, ale najednou ucítila bolest u srdce a podívala se dolů, měla zabodnutý šíp v srdci.Její nádherné bílé šaty byly celé od krve a Viktor ji vzal do náručí a ona slyšela jak proklíná boha.V tu chvíli se probudila a byla zase v té síni a Viktor byl nad ní.Nevěděla co to všechno znamená a ani to nechtěla vědět.Vstala tak prudce, že se ji zatočila hlava, ale ustála to.Viktora od sebe odstrčila a utíkala vchodovými dveřmi pryč.Běžela okolo starého stromu polní cestou do lesa.V lese ji docházeli síly, z běhu už jenom chodila a byla udýchaná, nemohla dál.Udělala pár kroků a najednou ucítila šílenou bolest v noze a spadla na zem.Noha se ji dostala do pasti na divokou zvěř. Snažila se tu past otevřít, ale neměla sílu.Neměla sílu křičet o pomoc, neměla ani sílu prosit boha.Oči se ji začali zamlžovat až nad sebou uviděla stát Viktora.Vyprostil ji nohu z pasti a vzal ji do náručí a ona se nechala nést do jeho zámku, neměla sílu se bránit.Ležela v horečkách, ale Viktor u ní seděl, dokovat se neprobudila.Zachránil ji život, věděla že ji to k němu táhne. Něco mezi nimi cítila, nějaké pouto.Konečně mu viděla jeho tvář, byla tak bledá, ale tak ustaraná.Zeptal se ji jak se cítí, už ji bylo lépe.Měla chuť ho políbit, ale nevěděla proč.Tohle se ji ještě nikdy předtím nestalo, to co cítila k tomuto muži bylo jedinečné. Nemusela na nic čekat, Viktor ji začal hladit po vlasech a naklonil se k ni.Políbil ji nejdříve čelo a potom se přesunul na ústa.Byla to nádhera, objala ho kolem krku a pří táhla si ho k sobě. Byla šťastná, ale zničehonic se od ni odtrhl a spadl na zem.Ona hned vylezla z postele a spadla k němu na kolena a ptala se ho co se stalo.Viktor vstal a přešel k oknu.Začal ji vyprávět o dívce kterou kdysi miloval a o svatbě, kde proklel všechny svaté a oni mu za trest darovali věčný život bez lásky.Pomalu k němu pří šla a vzala ho za ruku a postavila se čelem k němu. Řekla mu že ví co je zač a že ji nic nemusí vysvětlovat a zničehonic začala brečet.Viktor ji objal a řekl že pokud se spolu budou milovat, že pří jde o možnost žít s živými.Bylo ji to jedno, v srdci věděla že ho miluje, už od té doby co ji poprvé pohladil po vlasech.Přivolal si ji k sobě, ale ona to dříve nechápala.Pochopila až potom co uviděla.Líbal ji všude po těle a ona se nechala.Když byli oba nazí, tak ji políbil a zeptal se ji jestli je připravena bít s ním dokonce věků, nemusela ani chvíli přemýšlet. Ten pocit který cítila když se spolu milovali byl nádherný.Toužila ho mít pořád u sebe. Sen se ji splnil a ona poznala lásku a nesmrtelnost v jednom muži. Láska je naplnila touhou a očekáváním.Nevěděli jak dlouho budou moc spolu být, ale věděli že na chvíli kterou spolu prožili nikdy nezapomenou. Noc se stala dnem a den se stal nocí.Místo kde umřela, bylo místo kde se znovu zrodila.

Ona a kapky vody

17. dubna 2006 v 21:06 | Roxy |  Příběhy
Ona a kapka vody
Zuřila a nevěděla co má dělat.Měla chuť vzít něco a rozbít to. Věděla že by se ji ulevilo, ale komu by tím pomohla. Chtěla utéct od všeho. Být volná jako pták. Seděla na posteli a psala slova, která ji vycházela z duše.Byli to slova hněvu a zuřivosti. Deprese měla čím dál víc a kamarádi ji nebyli schopni pomoct. Nikdo z jejího okolí nevěděl co prožívá.Měla chuť vzít žiletku a udělat to.Komu by ale scházela.Lidi by pro ni uronili slzu a to je všechno, nevěří nikomu, ani svoji nejlepší kamarádce.Ona ani nedokázala být kamarádka na sto procent.Byla skvělá herečka, nikdy ji nikdo neodhalil.Dokázala lhát komukoli aniž by jí to ubližovalo. Bolest ji trhala srdce.Chtěla umřít, ale něco ji tady drželo. Nevěděla co to je, ale kdyby řízla, tak by z ní možná vytekla všechna bolest.Měla chuť si stoupnou na nejvyšší budovu a začít řvát. Začít řvát svoje pocity, ale nikdo by ji stejně neslyšel. Všichni jsou zaslepení, jedině ona ví co to znamená vidět svět očima pravdy, bylo to jakoby byla v nějakém bludišti a nemohla se z něj dostat. Byla odsouzena tam bloudit dokud by neumřela.Přála si vidět to světlo, které považovala za jedinou možnou záchranu své duše, ale to světlo mohla uvidět jedině potom, co by si vzala do ruky tu žiletku a jednou řízla, ale musela by hodně zatlačit. Šla do vany a zapálila si svíčky všude kolem dokola.Napustila si vodu a ve spodním prádle si lehla do té poslední koupele, kterou podstoupí, než půjde do světa snů.Těšila se, ale přitom se děsila. Buďto se bude bát tohoto světa, nebo se bude bát chvíli a půjde do světa kam se tolik těší.Žiletku, kterou měla položenou vedle sebe vzala do ruky a přikládala si ji k zápěstí. Zatlačila jednou a tak silně, že už nemusela říznou podruhé.Lehla si pohodlně do vany a koukala na svíčky, které ji připomínaly to světlo.Zničehonic se jí začalo zdát, že její duše začíná stoupat nahoru, ale nešlo to , něco ji v tom bránilo.Její tělo jí bránilo jít dál.Začala sebou házet na všechny strany a voda stříkala všude kolem ni.Shazovala věci kolem sebe na zem i pár svíček přestalo hořet.Nevěděla co se děje, byla vyděšená a chtěla jít dál.Pak to uviděla. Mělo to křídla a sklánělo se to nad ní.Ten pohled který jí ten muž věnoval, ji natolik uklidnil že jenom ležela a čekala co se bude dít dál.Vzal ji do náručí a šeptal ji do ucha že bude všechno v pořádku. Věřila mu, neměla důvod se bránit.Pomalu zavírala oči a ten muž ji pořád hladil po vlasech a pořád ji opakoval že se nemá čeho bát.Měl pravdu, když zavřela oči, uviděla to světlo po kterém tak toužila.Stála tam, na prahu minulosti, přítomnosti a budoucnosti.Všude kolem ni byly květy.Nevěděla co má dělat, ale když se otočila stál tam za ni ten muž, nebyl to muž ale chlapec.Šel k ní a vzal ji za ruku. Cítila že je plná štěstí, deprese zmizely a ona byla šťastná, jako nikdy předtím. Nevěděla co bude dál, ale ten pocit, který cítila ji naplňoval radostí, jakou nikdy nepocítila.

Foto 4

17. dubna 2006 v 20:03 | Roxy |  Obrázky
Poznala bolest a utrpení lásky
Neměla kam utéctPomsta
Čekala dokuď slunce nezapadne
Její duše zůstala tak, kde její tělo nechali
Její duše zpívala zpěv krutosti
Tenhle obrázek je naprosto dokonalý
Světlo za oknem
Chtěla odejít
Už se nebojím
Až ho uvidím, jaký asi bude?

Tarot, král mezi kartami

13. dubna 2006 v 13:51 | Roxy |  Tarot
Tarot je bezesporu králem mezi kartami. Svojí mystickou symbolikou předloženou v bohatých obrazech oslovuje odedávna lidi všech kontinentů, ras a vyznání. Mluví především k duši člověka - a ta se nikdy nenechává společenskými konvencemi a pravidly natrvalo spoutávat. Lidé, kteří se jím inspirují bývají většinou nějak vnitřně spřízněni a vždy dokáží nalézt společnou řeč navzdory všem ostatním možným rozdílům ve svých charakterech. Jeho vykladači měli v dávných dobách často určitou moc nad druhými lidmi, byli váženi, ale i obáváni. Ze všech hracích systémů a her právě Tarot po sobě zanechal nejvíce tajemství v podobě neuvěřitelných předpovědí a podivných ovlivnění lidských osudů, které je jím nechaly slepě vést. Kinematografie a literatura těmto příběhům mnohé přidala a snad právě odtud pramení podvědomé obavy většiny lidí z kartářů, astrologů a nejrůznějších věštců.
O vývoji a vzniku Tarotu panuje mnoho teorií a zkazek - má se za to, že existence Velké Arkány sahá až k časům Atlantidy. Ve starověkém Egyptě pravděpodobně symbolizovala duchovní pouť a růst adeptů (fakticky ale Člověka jako takového), a zřejmě teprve v době po Kristu byly postupně přidávány karty Malé Arkány, přičemž jejich počet se měnil v závislosti na druhu hry i příslušné společenské módy. Tarot se pokládal za důstojnější obdobu jiných vykládacích systémů a často byl ctěn na dvorech mnoha králů jako vysoké umění. Ten, kdo se zabýval jejich malováním, si toho také považoval. Tyto karty vzbuzovaly respekt a je dobré si tento postoj k nim uchovat i v dnešní době. Tarot vždy byl, je a vždy také bude nadčasová záležitost - jeho vyobrazení mají úzkou souvislost s univerzální symbolikou Lidského ducha. Běh času jako by se jej proto příliš nedotýkal…

Už sám název "Tarot" v sobě skrývá mnohé ze svého účelu a jak on, tak i samotné karty mají za sebou předlouhou cestu, na jejíž konec už lidské oko asi nikdy nedohlédne. Obecně se jejich výraznější renesance spojuje se třináctým stoletím, ale ony existovaly již dávno předtím - jsou dětmi mystického bádání těch nejstarších zasvěcenců lidského pokolení.

Jak vzniká aura?

12. dubna 2006 v 13:50 | Roxy |  Aura
Jak vzniká aura?
Člověk má nejen fyzické tělo, ale také duši.Vesmírná energie působí nejen v nás, ale také kolem nás a tvoří-vyjádřeno v esoterickém jazyce-jemná těla.Představte si průsvitný skleněný hranol, kterým prochází bílé světlo.To se rozkládá na sedm barev, tedy vlnění různé frekvence a energie.Také tělo není jen bílé světlo ale je spektrem těl.Tři z nich představují vyšší já.Tedy božské tělo,duchovní tělo a tělo duše.Další čtyři jsou mentální tělo, astrální tělo éterické tělo a fyzické tělo.Tato těla netvoří jednotlivé vrstvy, ale částečně se prolínají a společně vytváří auru.Aura je energetické pole,které může dosahovat vzdálenosti i několika metrů.Sami víte, že když se ocitnete v blízkosti některých lidí,cítíte klid a pohodu, zachvátí vás pocit spokojenosti a sympatií a vlastně ani nevíte proč.Něčí aura a pozitivní energie se spojila s tou vaší a takto vás silně ovlivnila.Možná, že takový člověk dodá tolik pozitivní energie, že vám vystačí ještě pro zbytek dne.Ale vraťme se k vyššímu Já.Obdařuje nás nepodmiňující láskou, nekritizuje neodsuzuje.Umožňuje nám vidět jevy objektivněji a ze správné perspektivy.Nižší Já (také se mu říká ego) řídí náš pozemský život.Není jen fyzické, ale také mentální.Je to tělo se sídlem vůle duše a inteligence

Jak to tedy bylo?

11. dubna 2006 v 18:07 | Roxy |  Jednorožci
Jednorožci
Jednorožec - to nádherné mýtické stvoření sněhově bílé barvy, s dlouhým rohem uprostřed čela, zná s pohádek jistě každý z nás. Ale jak se na něj dívali ve středověkých dobách? Zkusím trošku poodhalit roušku tajemství.Skutečně existoval bílý jednorožec se zlatým rohem, který je vyobrazený na tolika tapiseriích?. Popisy tohoto bájného tvora se liší text od textu. Řecký lékař, který navštívil roku 416 př. n. l perský dvůr, napsal, že v Indii žije divoké zvíře větší než kůň, s bílým tělem, tmavorudou hlavou a tmavomodrýma očima, jemuž z čela vyrůstá roh, který je asi 45 cm dlouhý, u kořene bílý, uprostřed černý a na ostré špici karmínový. Tento jednorožec je obvykle považován za kombinaci divokého indického osla, nosorožce a lehkonohé tibetské antilopy s rovnými dlouhými rohy, které se s bočního pohledu mohli jevit jako roh jeden .Plinius Starší se v 1. století n. l. ve své Přírodovědě zmiňuje o "monocerovi", tedy jednorožci, který má uprostřed čela dlouhý černý roh. Indičtí Sírové na něj pořádali lovy, nebylo jej však možné chytit živého.A jak se takový jednorožec lovil? Jediným způsobem, jak jednorožce ulovit byla sladkávůně panny, která ho zmámí na tolik, že jí položí hlavu do klína.Víra v jednorožce se neomezuje jen na západní kulturu - čínský ťi-lin prý měl jelení tělo, koňská kopyta a jediný roh, který mu vyrůstal uprostřed čela a měřil asi 4 metry. Na rozdíl od jednorožce západního, který dokáže být divoký a dokonce útočný, je ťi-lin ztělesněná mírnost: nežere nic živého a nešlápne ani na nejmenšího broučka či stéblo trávy.Ve středověkých dobách byl jednorožec ceněn právě pro svůj roh, který v rozemleté podobě působil jako protijed proti všem známým jedům. Avšak dnes již víme, že rohy jednorožce, které se nacházely v pokladnicích chrámů , nebo vladařů byly většinou slonovinové kly narvalů či mrožů, kterým se v souladu se středověkým názorem, že každý tvor má svůj mořský protějšek říkalo mořští jednorožci. A číše indických vladařů byly ve skutečnosti vyrobeny z klů nosorožce.Tak jak to tedy bylo, žili jednorožci nebo jsou jen výplodem našich fantazií? Pokud žili, možná byli právě pro svůj roh vyhubeni , ale možná někde v nedotčené přírodě, v hlubokém lese chodí v noci k tůni…